Jak doopravdy vznikla Letná

Hromové dunění rozkývalo na planině útlé stvoly kopretin. Zasněné lilie se pohupovaly do rytmu, nohy Letenských se roztančily. Jen přestat nešlo. Hudba zněly dnem i nocí, všichni už padali únavou.
„Odejděte v míru!“ Společně odkutáleli bubny po mírném svahu do zákrutu řeky.
„Nečůrej mi na jahody, truhlíku!“ Na malou stranu se chodilo s kopce.
Severním směrem zamířili obchodníci. „Čtyři třpytivé kapky ranní rosy za lesklé krovky chrobáka? Máš mě za hlupáka? Dej více!“
Z neskromných, kterým byl jeden přístřešek málo, si utahovali. Odtáhl na západ, kdo chtěl střech více.
Místa byl dostatek, sváry řešili s úsměvem. Sobce vystrkali přes prahy.